Světlo a stín

27. července 2013 v 22:25










l


listopad 2012

Zase se mi o Tobě zdálo, Lásko.
Probudila jsem se s úsměvem na tváři, po které zároveň tekly slzy ze zklamání, že to byl jen sen.

Zase jsi mluvil svým zastřeným hlasem.
Zase ses usmíval tak krásně svýma hnědýma očima, ve kterých zářily jiskřičky smíchu.
Zase se ti dělaly ty vějířky kolem očí.
Zase jsem viděla ty Tvé tmavé vlasy, ve kterých se pomalu začínaly dělat kouty.

Kdyby mi před deseti lety někdo řekl, že se zamiluji zrovna do Tebe, tak bych se mu vysmála.
A pak později to najednou přišlo.
Obdivovala jsem Tvou vzdělanost, rozhled a smysl pro čest.
Obdivovala jsem, jak ses dokázal povznést nad křivdu.
Obdivovala jsem Tvůj klid, rozvahu a brilantní úsudek.
Milovala jsem Tvůj úsměv.
Pouze u Tebe jediného jsem zalitovala, že ...však víš ...

Nikdy jsem nikoho lepšího nepotkala a již nikdy nepotkám.
Jsem ale přesvědčena, že jednou se my dva ještě potkáme.
A je mi úplně jedno, zda to bude v Pekle nebo v Ráji.
S Tebou beru i to Peklo.
Miluji Tě, Lásko. Navždy. Nejde přestat...



Upraveno: srpen 2013
Bude to za pár týdnů rok, co žiji v tomto divném stavu.
Co mne bavilo dříve, na to nemám pomyšlení.
Minulé Vánoce jsem vypustila. Velikonoce taktéž.
Nějak mi došel optimismus, který ani dříve nestál za moc.

I tento blog jsem již dvakrát smazala.
Omlouvám se těm, kteří zde nechali původně své komentáře a ty zmizely.
Myslela jsem, že už se sem nevrátím.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miluna Miluna | 6. srpna 2013 v 10:51 | Reagovat

Hmmm a já se divila, proč tady jsou nové příspěvky a přitom mi nepřišlo na mejl upozornění. Nedělej tu chybu, že bys to tady smazala, ne kvůli nás, ale kvůli sobě. Bolest, kterou máš ukrytou, musíš občas dostat ven..... a když není "vhodné ucho", je aspoň papír a virtuální přátelé :-) Tak se známe my dvě, i když jsem často pobývala kousek od Tebe, nevyšlo, abychom se potkaly. Snad někdy :-) a když pak budeš chtít, budu Ti naslouchat :-)

2 andorea andorea | 7. srpna 2013 v 12:42 | Reagovat

Díky. ♥

3 Lada Lada | 2. června 2014 v 18:59 | Reagovat

Andorko, na největší bolest se snad nikdy nedá zapomenout, ale časem se trochu zmírní. Raduj se z každého dne, kdy máš rodiče - dokud jsou, jsi dítě a máš pořád možnost jít k mamince a tatínkovi buď se vyplakat, nebo potěšit. Těš se s nimi, povídej si s nimi, ptej se jich na vše, co by tě mohlo zajímat a hlavně - dávej jim svou lásku, které máš na rozdávání a ten jeden jediný člověk tvého života ti ji asi nemůže vracet...

4 andorea andorea | 2. června 2014 v 20:55 | Reagovat

[3]: Laduš, máš pravdu, nemůže ji vracet ... Věř mi, že teď si vychutnávám s rodiči každou chvilku. To je momentálně opravdu nejdůležitější. A děkuji ♥.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama