Lekce

14. června 2014 v 21:53 |  Den za dnem

Člověk má někdy stavy, že se jen stočí do klubíčka, brečí, nemluví a případně jen vrčí.
Tedy apoň já je mám. Nebo měla.
Provázelo mne to celý únor a část března.
Jsem pesimistka, vše si moc beru a věci domýšlím až do té nejkatastrofičtější varianty.
Teď mne něco děsilo a nemohla jsem ani zjistit, zda mé závěry a náhled na situaci jsou správné.
Zhruba až v půlce března mi Někdo potvrdil, že ano, jsou správné, ale vážnost situace pokračovala dál.
Nejednalo se přitom ale o nic osobního, spíše globálního.
Přesto mne to dokázalo totálně rozhodit.


V dubnu jsem začala mít zdravotní problémy.
Když neustupovaly tři týdny, tak jsem se odhodlala jít k lékaři.
Lékař jen mumlal:" To není dobré ...to vůbec není dobré...Přijďte zítra na krev a do tří týdnů budeme znát výsledky všech odběrů. Každopádně operace je nutná co nejdříve. "

To se zastaví svět. Najednou to, co vás stresovalo před dvěma měsíci, není už vůbec podstatné, protože teď ten problém máte vy. Jen vy. A může být velmi vážný.
Teď opravdu doslova kňučíte schoulení na sedačce.
Zjistíte, že spíte maximálně do půl čtvrté a pak už jen sledujete rozednívání.
Zjistíte, že pokud neposnídáte neurol, tak do práce prostě neodejdete.
Zjistíte, že Hanácká vodka je úžasný výrobek ...

Po třech týdnech volala sestra z ordinace, že pan doktor prosí, abych určitě ještě ten den přišla.
Kolena se mi podlomila, protože co má člověk asi očekávat, když slyší "ihned" ...
Po hodinovém pobytu v čekárně jsem zjistila, že jsem v nějakém podivném stavu apatie a nebo tělo začlo vyplavovat samo nějaké utlumující látky.
Už jsem jen čekala na ortel...

Nakonec to dopadlo relativně dobře, operace sice nutná je, ale není to tak akutní, jak se původně zdálo.
Všechny limity v normě, jen jeden na hraně. (tady to raději třikrát zaklepávám na dřevo)
Lékař mi jen chtěl sdělit, že operaci neprovede nemocnice okresní, ale posílá mne do fakultní, kde se mám objednat. Takže po následné konzultaci bude operace na podzim.

A ta lekce?
Nevím od koho jsem ji dostala,ale byla pořádná a v pravou chvíli.
Nemám se trápit věcmi, které mohu pouze vzdáleně sledovat, ale nemohu je vůbec, ale vůbec nijak ovlivnit, protože o nich rozhodují jiní lidé a jinde.
Když se mi zdá, že je něco katastrofální, tak to není nic proti tomu, jaká jiná katastrofa místo toho může přijít.
Nebo-li nezabývej se blbostmi a pseudoproblémy co by kdyby, protože tě mohou potkat problémy skutečné a pak teprve budeš mít opravdový důvod brečet...
Hezký den všem Usmívající se








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miluna Miluna | 15. června 2014 v 14:27 | Reagovat

Moc dobře rozumím první větě, stejný stav nesčetněkrát prožívám. Chápu i úžasný výrobek v podobě Hanácké vodky, u mne spíš víno nebo dobrá slivovica. Ale starosti,chmury a problémy umí plavat, neutopí se. O to to je horší, naštěstí jsem nikdy nesklouzla tak, abych tomu propadla, věřím, že u Tebe to je stejné. Těch "několik" dnů muselo být neskutečných, neskutečně dlouhých, kdy se Ti hlavou honilo možné i nemožné.... Určitě se Ti ulevilo, ale stejně asi počítáš dny, kdy má být operace. Pokud ta FN je ta u nás, tak se ozvi, ráda Ti pak pomůžu a obstarám, kdybys cokoli potřebovala. Třeba i jenom na krátký pokec v návštěvních hodinách :-)
A závěr Tvého povídání, tak za ten Ti děkuji, něco takového jsem zrovna potřebovala slyšet ;-). Nejsem v Tvé situaci, ale taky poslední dny mi dávají zabrat a ještě další mne čekají, ale to tady psát nebudu. Naštěstí v říjnu už bude hej :-). Do té doby vydržet. No vidíš, obě dvě :-)  :-P . Obě dvě to musíme zvládnout, Ty nemoc, já to "své".
Přeju Ti krásné léto, co nejméně starostí a co nejméně, no když už, tak přiměřeně "vodečky" :-D

2 andorea andorea | 15. června 2014 v 16:48 | Reagovat

[1]: Ahoj Milu :-). Těch několik dnů bylo fakt "výživných" :-? Nervy pracovaly na maximum. Úžasnému výrobku jsem propadla opravdu jen na ty tři týdny, prostě bez dvou až tří panáků večer bych neusla. Momentálně v lednici ani žádný alkohol nemám a ani zatím necítím potřebu dokoupit. Prozatím už ani nesnídám neurol.
Nejhorší bylo, že jsem to musela dva měsíce dusit v sobě (od začátku potíží, přes dobu objednání k lékaři a až po výsledky odběrů) a dělat, že se nic neděje, abych nevyděsila rodiče.
Teď si jen jak mantru opakuji: bude to dobré, bude to dobré, bude to dobré ...

Jinak moc děkuji za nabídku pomoci, ale operace bude v mém krajském městě.

Přeji Ti taktéž krásné léto a držím palce, aby to "tvé" Tě moc netrápilo.
Měj se hezky. :-)

3 Miluna Miluna | 17. června 2014 v 17:46 | Reagovat

Takové moje heslo je - Člověk je šťastný, když o tom neví. :-)

4 andorea andorea | 17. června 2014 v 18:07 | Reagovat

[3]:To heslo je velmi, velmi pravdivé. :-)

5 Anidea Anidea | E-mail | Web | 13. července 2014 v 21:50 | Reagovat

To je síla! Taky to znám... Ale naštěstí jsem z toho zatím neonemocněla. Už je Ti psychicky líp? Ty stavy, jak je popisuješ, to taky mívám. Nemůžu dospat, mráz mi sedí na ramenou několik dné a bolí mě žaludek... Bojuju s tím tak, že to tlačím do "fyzična", že to není bolest psychická. Docela to pomáhá.

6 andorea andorea | Web | 13. července 2014 v 22:09 | Reagovat

[5]: Jo, díky, momentálně je to v klidu. Horší bude, až bude stanoven termín operace. To asi nervy zase začnou jet na  plné obrátky. Jinak jak říkáš, že mráz Ti sedí na ramenou, tak já jsem to jednou popsala tak, že mám dojem, že mi na ramena skočila opice a vší silou mi je tlačí k zemi...

7 Anidea Anidea | E-mail | Web | 14. července 2014 v 19:11 | Reagovat

No. A teď kdykoli mi bude mizerně, vzpomenu si na Tvou opici - a bude mi trochu líp :-) Aspoň doufám... Držím Ti palce k té operaci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama