Operace - část 1.

9. listopadu 2014 v 11:31 |  Den za dnem
Bylo září a termín nástupu na operaci byl stanoven na 21.10.2014.
Přes léto uchlácholené nervy začaly opět nehezky pracovat a jen musím poděkovat šéfovi, že moje úlety a nálady toleroval, protože jinde bych asi navíc byla ještě už i nezaměstnaná...

Sepsala jsem seznam všech platebních povinností s udáním termínu příští platby a přístupovými údaji na net, či čísla smluv a pojistek. To aby případně pozůstalí měli ulehčený přehled ...
Přikoupila jsem několik pytlů granulí a steliva, aby byli zajištění i moji chlupatí spolubydlící.
Přednastavila jsem, nevím proč, i článek s podzimními fotkami na den operace.
Pak jsem přemýšlela, jestli chci ještě někomu něco říci.
Došla jsem k závěru, že všem jsem již vše důležité asi řekla a zbyl mi jen jeden člověk, kterému jsem chtěla něco sdělit. To jsem vyřešila mailem a celkem by mne zajímalo, co si o tom dotyčný myslel. Jenže to se nikdy nedozvím a musí mi stačit jen velmi zdvořilá odpověď.
Zkontrolovala jsem nabalenou tašku a...



...v šest ráno dvacátéhoprvního jsem nastoupila do auta a nechala se zavést do vzdálené FN.
Jak mi špatně nebývá, tak již v třetině cesty jsem hluboce vydýchávala.
Kolem osmé jsme byli na místě.
Paní Dr. prolétla mé předoperační vyšetření a konstatovala chybějící rentgen, o který jsem primáře v okresní nemocnici vysloveně žádala, ale ten tvrdil, že je rentgen zbytečný.
Paní Dr. mi vypsala žádanku a poslala na centrální rentgeny.
Když jsem tam došla a předala žádanku, tak v čekárně bylo tak 40 lidí. Super vyhlídka na minimálně hodinu čekání.
Sotva jsem dosedla, tak jsem uslyšela své číslo a šla do kabinky. Jak mi potom paní Dr. prozradila, když napsala na žádanku nějaký kód, tak to znamenalo, že mám jít na řadu OKAMŽiTĚ. A opravdu to fungovalo. =o)))
Odpoledne následoval pohovor na anesteziologii a mohla jsem v klidu ulehnout na lůžko.
No, v klidu ....

Sestřička mne upozornila, že teď musím vypít 4 litry roztoku na vyprázdnění.
Co hodina - to litr.
Normálně nemám problém vypít větší množství tekutin, ovšem netušila jsem, co to bude za hnus.
Ta chuť se nedá popsat. To bylo něco nevýslovně odporného.
Po vypití prvního litru se mi zvedal žaludek již jen při přiblížení skleničky k ústům a polknout to šlo jen za pomoci hlubokého dýchání.
Přiznávám, že jsem vypila 3,5 litru a poslední půllitr jsem již šla vylít. To nešlo ani se sebezapřením.

Od oběda jsem nejedla a od večera ani nepila.
Diazepam na noc moc nezabral. Navíc jsem měla nakázáno být v půl šesté osprchovaná a nachystaná na zákrok, takže nad ránem jsem se ještě budila, abych to nezaspala.
Osm hodin ...nic.
Deset hodin ...nic.
Dvanáct hodin ...nic a jen úporná bolest hlavy z nervů a dehydratace.
Jedna hodina ...nic.
Druhá hodina odpolední ...nic.
O půl třetí přišly dvě sestřičky s vážným výrazem ve tváři, viděly mne na pokraji zhroucení z toho čekání, jedna mne pohladila po rameni a moc se omlouvala, že na operačním sále došlo u jedné pacientky k nepředvídaným okolnostem a na sále byla mnohem víc hodin, než se předpokládalo, takže se rozhodlo, že se má operace o den odkládá.
Situace je to naprosto pochopitelná a nelze ji nikomu dávat za vinu a ani jsem to nedělala.
Jen v ten okamžik mi povolily mé nervy napjaté od rána k prasknutí a rozbrečela jsem se tak, že to nešlo zastavit.
Jako první jsem vypila snad dva litry čaje, abych zahnala úpornou žízeň. Naštěstí pak aspoň přestala bolet hlava a já se jala obvolávat své blízké, že palce musí holt držet ještě další den.
Hlad jsem měla sice jak vlk, ale bylo mi jasné, že k jídlu nic nesmím dostat, protože bych znovu musela dostat i ten úžasný čistící lektvar. A to jsem neměla v úmyslu ani náhodou!

pokračování příště

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 11:33 | Reagovat

Doufám, že brzy napíšeš víc, zatím jsem hodně napnutá, protože v nemocnice je studnice nečekaných situací, kde člověk není ani trošku svým pánem.

2 Em Age Em Age | Web | 26. listopadu 2014 v 13:03 | Reagovat

Bože, už jen z tohohle článku mám nervy, to jsem nikdy na žádné operaci nebyla. Umím si živě představit, jak ti muselo být, a jsem docela zvědavá, jak to pokračovalo a jak to dopadlo. :-)

3 Marillee Marillee | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 14:46 | Reagovat

Nikdy jsem na operaci nebyla a jediná, o kterě vím celkem s jistotou, že budu muset ve stáří podstoupit, je operace páteře - srovnání skoliósy. Fujky, můj žaludek se z tohohle článku pořádně zatočil!

4 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 17:50 | Reagovat

Uf, tak to jsou teda nervy. Já mám z operací hrůzu a je to má noční můra, takže tohle čtení na pokračování bude pro mě takový menší (no... spíše větší) horor.
Já byla na operaci jednou a to jsem byla ještě malé miminko. Z mamčina vyprávění vím, že taky zákrok odkládali a taky mě drželi o hladu a žízni o den déle. Kdybych tenkrát už vnímala, asi z toho mám trauma.
Jsem zvědavá na pokračování.

5 ledove-zahrady ledove-zahrady | 26. listopadu 2014 v 17:54 | Reagovat

To je ale hnusný, že jsi musela tak dlouho čekat.. ty vole O_O

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 20:50 | Reagovat

Napínavé.... naše zdravotnictví mě štve. Co slyším nějakou historku, tak to si někdo ztěžuje... Možná proto tam chci jednou udělat pořádek :D

7 TimeLady TimeLady | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 21:08 | Reagovat

No to ještě podněcuje mojí hrůzu z nemocnic... Každopádně je to napínavý a těším se na pokračování! (to zní jako kdybych si to užívala,ale tak to není,jen..no prostě chápeš,ne?:D)

8 Barlie Barlie | Web | 26. listopadu 2014 v 21:22 | Reagovat

Zajímá mě pokračování. Jsem ráda, že jí máš ale za sebou :)

9 Andrea-autorka blogu Andrea-autorka blogu | 26. listopadu 2014 v 21:23 | Reagovat

Je mi líto, pokud jsem první částí vzbudila dojem hrůzy či stěžování! Nemohou za to, že jsem plašan. A termín operace opravdu nebyl posunut jejich zlovůlí, ale momentální potřebou. Naopak tu nemocnici teď všem doporučuji, že se tam o mne starali opravdu úžasně. To bude v dalších částech. :-)

10 Kate Kate | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 22:28 | Reagovat

Páni, jsem z toho napnutá jako kšandy.
Takové články jsou nezajímavější a ráda čtu životní příběhy druhých.
Už tě mám v záložkách, abych nepromeškala další část! :-)

11 surpan surpan | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 22:54 | Reagovat

Mám za sebou dvě operace. Jednu jako dítě, kdy jsem ještě nevnímal okolnosti a nervozita pravděpodobně proběhla jen v malé míře. Druhá byla na přelomu dospělosti a to už jsem měl strach větší. Udržoval jsem se v klidu tím, že tuhle opraci dělají celkem běžně a že vše klapne. Bude to znít asi trochu divně, ale říkal jsem si také i to, že když to neklapne, bude mi to už úplně jedno.
Asi to není zrovna nejlepší uklidňování se, ale v té chvíli mi to kupodivu pomohlo. :-?

12 Terka Terka | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 23:53 | Reagovat

Já ještě nikdy na operaci nebyla, pokud vím. Ale někdy bych si měla jít odstranit znaménko, mám docela strach, že si ho někdy seškrábnu,.. a z toho odstraňování mám teda taky strach.

České zdravotnictví je strašné. Hlavně co se týče necitlivých doktorů/doktorek/sestřiček. To, jak babičce jedna z nich řekla, že se jí zase vrátila rakovina, bylo přímo otřesné.

Zajímavý článek, budu ráda, když mi případně dáš vědět až zveřejníš další část, abych si ji mohla přečíst. :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. listopadu 2014 v 10:55 | Reagovat

Jsem zdravotní sestra a byla jsem na dvou operacích, jedné menší a druhé docela velké. Tvůj stav před ní je mi velmi důvěrně známý, jen vyprazdňování bylo trochu jiné, měla jsem veliké problémy po obou nálevech (klystárech). Moje první operace byla odložena z rána na odpoledne, další odložený den bych taky obrečela.
Držím ti pěsti a v nich spoustu štěstí, aby tvoje operace dopadla na jedničku s hvězdičkou a hlavně aby ses z ní zotavovala v klidu, bez větších bolestí. AŤ se ti daří :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. listopadu 2014 v 10:57 | Reagovat

Na prvním místě videí máš Omegu :-D  :-D  :-D Mám ji ráda a nedávno jsem je viděla naživo :-)  :-)  :-)

15 Andrea Andrea | 27. listopadu 2014 v 12:16 | Reagovat

[13]: Děkuji moc! :-) Nechci to zakřiknout, ale neměla jsem vůbec žádné pooperační komplikace, žádné bolesti a ani zvýšenou teplotu. Po pěti týdnech jsme stále na neschopence a nebýt nateklého břicha a občasného píchnutí v něm, tak nevím, že jsem na nějaké operaci vůbec byla. No, snad jsem to teď tím nezakřikla.:-)

[14]: Tu Omegu tiše závidím. :-)

16 Janča Janča | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 20:17 | Reagovat

To bych je pěkně seřvala, že se tam den trápím žízní a hladem, nikdo mi nic neřekne a ještě budu muset hladovět dýl. Jsi dobrá, že jsi to takhle zvládala. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama