Operace - dokončení

28. prosince 2014 v 21:39
Nastala sobota. Den po operaci 0+2.
Vstávání z postele byl pořád zážitek. Vstávala jsem velmi opatrně a dlouho. Jakmile jsem se postavila, byla pohoda. Ráno přišla sanitárka se zeptat, zda potřebuji pomoci s osprchováním. Poděkovala jsem, že to zkusím zvládnout sama. A šlo to.



Dalším zážitkem bylo vstávání ze záchodu. To jsem visela plnou váhou na madle jak opice. A začala jsem přemýšlet. V nemocnici to jde, je tu to madlo, ale co doma? Jak tam vstanu? Promítala jsem si v mysli koupelnu a došla k závěru, že jedinou možností je pověřit rodinu, ať koupí nějaký pevný provaz a ten se uváže na pračku, která mi stojí přímo před wc. Tato volba se nakonec ukázala jako jediná možná a s ní byl doma i tento úkon zvladatelný bez pomoci.

Nic mne naštěstí nebolelo, jen na večer byla preventivní injekce na bolest a jedna na ředění krve.
Do nemocnice jsem si vzala knížku o 600 stranách, aby mi vystačila.
Přečetla jsem tak 70 stránek, víc nešlo. Spolubydlící byla milá, inteligentní starší dáma, ale měla jednu "vadu". Ráno v šest hodin se zapla a vypla večer kolem desáté.
Už jsem se chodila sprchovat i 3x denně, protože tam bylo ticho...
A při jednom sprchování jsem to přehnala s teplou vodou. Už ve sprchovém koutu se mi dělaly mžitky před očima a i když jsem vodu hned dala na studenou, tak v koupelně pořád byla pára.
Bylo to velké poučení. Příště jsem sprchový kout raději nechávala otevřený a vodu dávala jen vlažnou.
V pondělí mne prohlédl pan profesor, shledal vše v pořádku a na středu jsem měla nachystané propouštěcí papíry.

Při odchodu mi jedna sestřička říkala, že mne obdivuje, že na mne všichni koukali jako na zjevení, že druhý den po operaci jsem, dle jejích slov, už lítala po chodbě. Tak tedy o lítání bych rozhodně nemluvila, ale však mi na pooperačním říkala sestřička, že mám chodit, tak jsem chodila, no . =o))

Musím říci, že okresní nemocnice mne nechtěla operovat, protože se v mém případě bála komplikací. Přitom já ve Fakultní nemocnici neměla žádné bolesti, jizva se hojila nádherně a ani jiné problémy, které se u tohoto zákroku vyskytují, nenastaly. Byli tam všichni úžasní.

Celou dobu pobytu mne SMSkami podporovali lidé z jednoho diskuzního fóra a dokonce mne jeden netový kamarád i v nemocnici navštívil (viděli jsme se poprvé v životě) a příjemně jsme prokecali dvě hodiny jako staří známí. =o)

Neměla jsem moc radost z 2,5 hodinové cesty našim starým rodinným autem po rozbitých cestách, ale nakonec šéf si přeorganizoval program a vyzvedl mne a dovezl domů svým luxusním vozem, kdy jsem jela jak v bavlnce. Za to mu patří mé velké díky.

Doma jsem vyběhla dvě patra, třetí jsem šla pomalu a čtvrté šourala schod po schodu. Totálně vyfluslá jsem dopadla na sedačku a dýchala jak po zdolání sedmitisícovky.
Asi dalších pět dnů jsem jen ležela a vstala tak akorát na ohřátí jídla a uvaření kafe.
Problém byl jen s tím, že jsem nesměla a i nadále pořád nesmím nic těžkého zvedat.
Takže rodina zajišťovala celý následující měsíc nákupy a třeba i luxování, se sousedkou jsme byla dohodnutá, že za mne převezme úklid chodby.
Takže následovalo jen válení u televize a knížek.

V pracovní neschopnosti jsem byla celkem 7 týdnů. Teď zpětně musím říci, i když nervy před operací byly neskutečné, že vše zlé je pro něco dobré.
Já si za 26 let, co už pracuji, ještě takhle neodpočinula.
A mé tělo to potřebovalo jak sůl. A nejen tělo, ale i psychika.
I v práci šéf zhodnotil, že mne tam nějak předělali, protože už po nich neštěkám jak cvičený vlčák a jsem v klidu. =o))))))

Takže tímto skončila má anabáze s operací.
Jsem ráda, že to mám za sebou.
Jsem ráda, že jsem poznala, že když jsem ve srabu, jsou okolo lidé, co mi pomohou.

Jen mne mrzí, že týden před operací jsme přišli vinou nemoci o dvouletého kocourka.
Možná si to vše zlé stáhnul sám na sebe ...
Sbohem, Zrziku ...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. ledna 2015 v 22:59 | Reagovat

Jestli to není tajemství, co ti operovali? Každopádně ti přeji rychlou rekonvalescenci. :-)

2 andorea andorea | 10. ledna 2015 v 15:04 | Reagovat

[1]: Řekněme, že to byla velká břišní operace. :-)

3 Babsy Babsy | E-mail | 12. ledna 2015 v 10:28 | Reagovat

Před rokem v listopadu jsem si prošla stejným. Řekla bych, že i ve stejném špitále, jako Ty, jen mne operoval někdo jiný. Když jsem ještě měla blog, měla jsem tam jeden čas také své zážitky zveřejněné. Nevím, jestli jsis to u mne tehdy četla? Je zajímavé srovnávat, jak to prožíval někdo jiný, v tomto případě Ty.

4 andorea andorea | 13. ledna 2015 v 10:43 | Reagovat

[3]: Ahoj Babsy, je mi líto, ale Tvé zážitky jsem nečetla. Škoda, zajímalo by mne i Tvé prožívání. :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. ledna 2015 v 11:44 | Reagovat

Tak jsem ráda, že jsi to zvládla na jedničku s hvězdičkou a ještě dvakrát podtrženou :-D

6 andorea andorea | 13. ledna 2015 v 11:53 | Reagovat

[5]: Musím poděkovat, že na jedničku to především zvládl zdravotnický personál. :-) Jen díky nim jsem neměla ani zvýšenou teplotu nebo sebemenší další kompikaci. :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 21:07 | Reagovat

Jsem moc ráda, že to dopadlo dobře a nepotvrdily se obavy z komplikací.
Škoda, že nás musí někdy zastavit až nemoc, abychom tělu i hlavě dopřáli odpočinek, ale snad je to ponaučení pro příště :-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. března 2015 v 16:49 | Reagovat

Držím palečky k dokonalému uzdravení. Pěkně jsi vše popsala. Ještě jsem na operaci nebyla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama