Prosinec 2016

Vánoční příběh

21. prosince 2016 v 21:46
Toto není můj text. Okopírovala jsem ho z webu modrykocour.cz. Ale je tak krásný, že by byla škoda, kdyby zapadl v archivu. Snad se autorka, paní Lucie B., nebude zlobit...



Zasněžená pláň, mrazivé ticho, kterým se rozléhají kroky. Přichází...

"Dovolte, abych se představil: jsem... Vlastně vůbec není důležité, kdo jsem. Pro náš příběh stačí, když řeknu, že jsem - člověk. Vydal jsem se v posledním dni roku, abych se hvězd nad obzorem zeptal, co přinese nový rok... abych se podíval, jak na noční obloze září vesmírná tajemství a kdo ví, možná i lidské osudy. A snad abych viděl padat hvězdu a řekl přání... mám jen jediné, nebýt sám, nebýt ztracený ve světě plném lidí...

Šel jsem dlouho hlubokým sněhem, chvílemi trochu ztrácel dech. Zastavil jsem se. Bojoval jsem s dechem a se zklamáním. Na obloze nebyla ani jediná hvězda. Jen jednotvárná šeď visela nad obzorem. Marně jsem napínal zrak ve snaze zahlédnout aspoň střípek, odlesk hvězdné záře.

Najednou jsem u svých nohou postřehl pohyb. Pohlédl jsem dolů. Stálo u mě malé, neznámé stvoření. Vzhlédlo ke mně vzhůru a beze slov se zeptalo: Kdo jsi?

"No, já jsem člověk, to snad vidíš. Ale co nebo kdo jsi ty??"

Stvoření se zatvářilo tajemně: "Představ si - já jsem štěstí!"